Penzion Nevada /8.část/

Když mě Mandýsová spatřila,zadoutnalo jí v očích a líce jí přibarvil lehký ruměnec.Mluvil jsem o zjištěných závadách,které jsou vesměs menšího rozsahu a jsem je schopen sám odstranit,a měl pocit,jako by byla myšlenkami jinde.Ale naslouchala mi.Přesvědčila mě otázka na materiál,který budu potřebovat.Podal jsem jí seznam s přibližnými cenami.Prohlásila,že mi dá svoji kreditní kartu a plnou moc nakoupit v rozsahu,který uznám za vhodný.Opustil jsem kancelář,aniž bych slovem zavadil o to,co se mezi námi odehrálo večer v mém pokoji.Stále jsem dumal,co mohou znamenat ty kalhotky,které u mne zanechala.Zapomněla je?Nebo jde o výzvu,abych ji navštívil v jejím apartmá v zadním traktu penzionu?Ale co když si už včerejšek vyčítá?Co když k ní vstoupím a ona mě odkáže do patřičných mezí?Je majitelka a já pouhý domovník z její milosti!Bylo osm a deset minut,když jsem se konečně rozhoupal k činu.Musím to risknout,abych věděl,na čem jsem.Když poznám,že jdu nevhod,zavedu prostě řeč na něco kvůli tomu materiálu na opravy.Nevypadala překvapeně,spíše jako by mě už netrpělivě očekávala.Měla župánek s čínskými draky,na nohou stříbrné pantoflíčky,seděla na pohovce proti puštěné televizi.Zamumlal jsem,zda neruším.Zavrtěla hlavou,kývla ke křeslu.Klesl jsem do něho a nespustil z Mandýsové oči.Má něco pod tím úžasným župánkem?V televizi je zase nějaké střílení,postěžovala si,mlčení ji zřejmě znervoznovalo stejně jako mne.Ani nepamatuju,kdy jsem se díval naposledy.A co děláš,když se nedíváš na televizi?Někdy něco čtu,jindy si jen tak lehnu a...předstíral jsem zaváhání.Přede mnou nemusíš mít tajnosti,vyhrkla.Mám různé představy.Prostě fantazíruju.O čem?O čem asi může fantazírovat mladík jako já...uhnul jsem očima.Je mi už sedmnáct a teprve s vámi jsem pochopil,po čem příšerně prahnu.Nevím,jestli vím,o čem hovoříš.Ale víte.Přisedl jsem si k ní na pohovku,vylovil z kapsy její kalhotky.Zapomněla jste si je u mne.Nezapomněla,hlesla a zrudla.Přesvědčilo mě to,že mi je ponechala úmyslně.Měl jsem je celou noc u obličeje.Mockrát jsem je políbil.Představoval jsem si,že ležíte vedle mne.Pohladil jsem jí po ruce.Zajela mi prsty do vlasů.Jsi takový milý.A tak nádherně mladý.Taky jsem na tebe musela neustále myslet,chlapče.Tak proč se chováte tak zdrženlivě?Obáváte se,že vás zradím?Opřel jsem si hlavu o její rameno.Položila mi paži kolem ramen.Ty jsi ale pokušitel.Když jsi v mé blízkosti,ztrácím nad sebou kontrolu a to bych neměla.Vždyt je mi už téměř pětapadesát,chlapče,zavzdychala.Nezajímá mě váš věk.Je mi s vámi hezky.Zvrátil jsem hlavu,zvedl ruku k jejím vlasům.Přinutil jsem ji,aby mě políbila.Aspon bych měla otočit klíčem,zamumlala.Zařídím to.Došel jsem ke dveřím,zamkl.Když jsem se vracel,už ležela.Stanul jsem nad ní.Příšerně po tom toužím a nevím ,jak na to,přiznal jsem svůj problém.