Marcela /8.část/ /Poslední/

Jsi neskutečnej.Dokázal jsi mne dostat tam,kde jsem ještě nikdy nebyla nebo být nechtěla.Asi jsem se bála se takto odvázat.Jsi supr milenec a doufám,že zůstaneš i supr kamarád.Jen nesmíš zapomenout,že mám přítele a toho miluji.Naše těla se rozpojila a my usedli do pohodlných křesel.Zvedl jsem sklenku a povídám.Tak na co?Na dnešní nádhernou noc.Na tebe,na mne.Na to,co se dnes stalo a na to,že nikdy nezapomeneme.Venku začalo svítat.Oba dva jsme se pomalu oblékali.Po alkoholu ani stopy.Marcela trochu uklidila a já jí nabídl odvoz domů.Ne díky.Mám venku auto.Zavřela ledničku,vypnula hudbu.Já zaplatil účet za dnešní noc a oba dva jsme vykročili ke dveřím.Ale přeci jenom malý šok jsme ještě zažili.Celou dobu byly dveře do vinárny odemčené.Kdykoliv sem mohl někdo vejít a věřím,že bychom ho s Marcelou ani nepostřehli.Chvíli jsme na sebe koukali trochu strnule,ale potom jsme se už jenom smáli.Došli jsme dolu k recepci,kde Marcela odevzdala klíče od vinárny.Pohled a úsměv paní recepční dával jasně najevo,že nemusíme říkat vůbec nic.Doprovodil jsem Marcelu k autu.Zapomněla jsi si kytku.Ne nezapomněla.Zůstala nahoře,bude má věčná vzpomínka na dnešní noc.Pojd ke mně!Udělal jsem dva kroky a stál na centimetr od Marcely.Dala mi pusu na ústa.Ta byla poslední.Nezapomen,prosím.Ahoj a dobrou noc.Koukal jsem za odjíždějícím autem a byl jsem štasten ale i zmaten.Pokaždé,když jsem jel okolo,nechal jsem Marcele kytku v recepci.Nikdy jsem nešel nahoru,až jednou mi paní recepční povídá,že už tu Marcela nepracuje.Bylo mi hodně smutno.Až tehdy jsem šel nahoru na kafe,abych si alespon připomněl krásné zážitky a její smaragdově černé oči.Od té doby jsem Marcelu neviděl a jenom doufám,že nezapomněla.