Marcela

Vše se odehrálo jednoho podzimního dne roku 1998.Vracel jsem se s kolegou z Hradce Králové z obchodního jednání,které se protáhlo do večerních hodin.Oba jsme byli utaháni a dá se říct,že i malinko nespokojeni,protože jsme měli poloviční úspěch,kvůli problémům,které měl náš budoucí obchodní partner.Pár kilometrů před naším rodným městem jsme se rozhodli dát si alespon skleničku dobrého moku a proto jsme se zastavili u motorestu,který má zároven útulnou vinárnu,kde se pořádají i diskotéky.Jarda/tak se jmenuje můj kolega/,mi řekl,že příjdu alespon na jiné myšlenky,jen co uvidím slečny,které se starají o pohodlí a společnost hostů.Znám Jardu dobře a proto vím,že pokud něco takového řekne,nebudu určitě litovat.I přesto přeze všechno jsem byl rozhodnut vypít jednu nebo dvě sklenky a odjet domů.Únava a zklamání přeci jenom udělali své a já bych nebyl ani náhodou dobrej společník.Zaparkoval jsem u motorestu a Jarda mi s úsměvem na tváři řekl,že máme velké štěstí.Dnes je zrovna diskotéka.Tak pojd a přestan se tvářit jako starej morous.Docela mne překvapilo jak rychle z mého kolegy opadla únava a bolest v zádech,kterou do poslední chvíle měl.Tak už se člověče neloudej.Uvidíš,dej na mne.Budeš jako v ráji.Do Hradce Králové jezdívám skoro denně,ale nikdy mne nenapadlo právě tento motorest navštívit a už vůbec ne diskotéku ve zdejší vinárně.Což jak jsem za pár minut zjistil,byla velká chyba.Vešli jsme do motorestu,slušně pozdravili paní na recepci,která s úsměvem přivítala Jardu a já pochopil,proč jsem ho mockrát nemohl najít.Zde bylo jeho tajné útočiště,zde ve vinárně,která opravdu poskytovala dokonalé útočiště pro všechny druhy nevěr a lásek se teprve rodících.Kráčeli jsme po schodech nahoru a já vnímal hudbu,která se linula z pozazavřených dveří.Smích a občasné hlasy lidí,žádný křik,žádný nával.Jarda šel první a já mohl alespon připravit svůj mozek na případné překvapení,které jsem netrpělivě čekal.Kolega nelhal,ostatně jako vždy.Vešli jsme do středně velké místnosti,kterou osvětloval pouze menší bar,svítící parket a světla,která doprovázela hranou hudbu.Taneční parket se nachází uprostřed všeho dění a je udělán podle mne velice vkusně pomocí svítících čtverců,kde se střídá červená,zelená,modrá a žlutá barva.Doprovodná světla k hudbě a světlo barové dává této vinárně kouzlo tajemna a nádech něčeho nového a krásného.Toto vše je umocněno boxy,které jsou řazeny za sebou podél stěn a oken vinárny.Boxy,které nabízí jak soukromí,tak možnost kontaktu s tančícími lidmi.Boxy,které jsou udělané na podestě,takže i člověk sedící má slušný přehled po celé vinárně a též obsluha dokáže uspokojit veškeré přání rychle a dobře.V baru bylo pár lidí,kteří mi nikoho nepřipomínali a jak jsem zjistil,byli zabráni sami sebou.